18. Ti mne vyslechli a chtěli mě propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt.
19. Protože však tomu Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych měl nějakou žalobu na svůj národ.
20. Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás uviděl a promluvil s vámi, neboť pro naději Izraele nosím tento řetěz.”
21. Ale oni mu řekli: “My jsme o tobě z Judska nedostali ani psaní, ani nám o tobě nikdo z bratrů nepřišel podat zprávu nebo povědět něco špatného.
22. Rádi bychom však od tebe slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť o této straně je nám známo, že jí všude odporují.”
23. Určili mu tedy den a přišli k němu do jeho bytu ve větším počtu. Vykládal jim a dosvědčoval Boží království a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i z Proroků.
24. Někteří se dávali přesvědčit tím, co jim říkal, jiní nevěřili.
25. Byli mezi sebou rozděleni a začali se rozcházet, když Pavel řekl jedno slovo: “Dobře promluvil Duch Svatý k vašim otcům skrze proroka Izaiáše:
26. "Jdi k tomuto lidu a řekni: Vskutku uslyšíte, a jistě nepochopíte, ustavičně budete hledět, a určitě neuvidíte.
27. Neboť srdce tohoto lidu otupělo, stali se nedoslýchavými a své oči zavřeli, aby snad očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je neuzdravil."
28. Ať je vám tedy známo, že tato Boží záchrana byla poslána pohanům. Oni uslyší.”
29. [Když to řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli.]
30. Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli,
31. hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek.