33. Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Řekl: “Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte.
34. Proto vás vybízím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.”
35. Po těch slovech vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst.
36. Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm.
37. Všech nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest.
38. Když se nasytili, odlehčovali loď tím, že vyhazovali obilí do moře.
39. Když však nastal den, nemohli poznat, co je to za zemi; viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím, k němuž zamýšleli s lodí najet, budeli to možné.
40. Odsekli kotvy a nechali je v moři. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, zvedli proti větru přední plachtu a směřovali ke břehu.
41. Najeli však na mělčinu a loď narazila na dno. Příď uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď se začala bortit pod náporem vln.