6. A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení, které Bůh dal našim otcům
7. a o němž našich dvanáct kmenů doufá, že jej dosáhne vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději, králi [Agrippo], mě Židé žalují.
8. Proč se u vás pokládá za neuvěřitelné, že Bůh probouzí mrtvé?
9. Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského.
10. To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží plnou moc a mnoho svatých jsem zavřel do vězení, a když byli zabíjeni, souhlasil jsem s tím.
11. Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst.
12. Když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověřením od velekněží,
13. cestou jsem spatřil, králi, o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce, které ozářilo mne i ty, kdo šli se mnou.
14. A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejským jazykem: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Bolestivé je pro tebe kopat proti bodcům."
15. Řekl jsem: "Kdo jsi, Pane?" Pán odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
16. Ale vstaň a postav se na nohy, neboť proto jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil svým služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, které ti ještě ukážu.
17. Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám
18. otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými."
19. Proto, králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění,
20. ale hlásal jsem nejprve těm, kteří jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě a po celé judské zemi, a také pohanům, aby činili pokání, obraceli se k Bohu a konali skutky, které svědčí o pokání.