1. Agrippa řekl Pavlovi: “Dovoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.” Nato Pavel vztáhl ruku a začal svou obhajobu:
2. “Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že proti všemu, z čeho mě Židé obviňují, se smím dnes hájit před tebou,
3. který jsi nejlepším znalcem všech židovských zvyků i jejich sporných otázek. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl.
4. O mém životě od mládí, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě i v Jeruzalémě, vědí všichni Židé.
5. Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany našeho náboženství jako farizeus.
6. A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení, které Bůh dal našim otcům
7. a o němž našich dvanáct kmenů doufá, že jej dosáhne vytrvalou službou Bohu dnem i nocí. Pro tuto naději, králi [Agrippo], mě Židé žalují.
8. Proč se u vás pokládá za neuvěřitelné, že Bůh probouzí mrtvé?
9. Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského.
10. To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží plnou moc a mnoho svatých jsem zavřel do vězení, a když byli zabíjeni, souhlasil jsem s tím.
11. Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst.