11. Jestliže jsem tedy vinen a učinil jsem něco, co zasluhuje smrt, nezdráhám se zemřít. Neníli však nic na tom, z čeho mne tito lidé obviňují, nikdo mne jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.”
12. Nato Festus promluvil s radou a odpověděl: “K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.”
13. Uplynulo několik dní a do Cesareje přijeli král Agrippa a Bereniké a pozdravili Festa.
14. Když tam už nějaký čas pobývali, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: “Je tu od Félixe jako vězeň ponechán jeden muž,
15. o kterém mi velekněží a starší Židů podali zprávu, když jsem byl v Jeruzalémě, a žádali jeho odsouzení.
16. Odpověděl jsem jim, že není římským zvykem vydávat nějakého člověka dřív, než by obžalovaný měl své žalobce tváří v tvář a dostal příležitost k obhajobě proti jejich obvinění.
17. Když se tu tedy sešli, bez odkladu jsem příštího dne zasedl k soudu a rozkázal předvést toho muže.
18. Jeho žalobci se postavili proti němu, ale nepřinášeli žádné obvinění [ze zlých činů], jak jsem očekával,
19. nýbrž měli s ním nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že žije.
20. Byl jsem na rozpacích, jak tyto věci prozkoumat, a říkal jsem mu, zda by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam být v těchto věcech souzen.