8. V Lystře sedával nějaký muž nemohoucí na nohy, který byl chromý již od lůna své matky a nikdy nechodil.
9. Ten slyšel Pavla mluvit. Pavel se na něho upřeně podíval, a když uviděl, že má víru, aby byl zachráněn,
10. řekl silným hlasem: “Postav se zpříma na nohy!” A on vyskočil a začal chodit.
11. Když zástupy uviděly, co Pavel učinil, pozdvihly svůj hlas a říkaly lykaonsky: “Bohové se připodobnili lidem a sestoupili k nám.”
12. Barnabáše nazývali Diem, Pavla pak Hermem, protože on byl hlavním mluvčím.
13. Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl býky s věnci k branám a chtěl je se zástupy obětovat.
14. Když to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do zástupu a křičeli:
15. “Muži, co to děláte? I my jsme lidé stejné přirozenosti jako vy. Hlásáme vám evangelium, abyste se od těchto marností obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.
16. Ten v minulých pokoleních nechal všechny národy chodit po jejich cestách,
17. ačkoliv nepřestal sám sebe dosvědčovat tím, že činil dobro: dával vám z nebe déšť i úrodná období, vaše srdce sytil pokrmem a radostí.”
18. A těmito slovy jen stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly.
19. Z Antiochie a Ikonia však přišli Židé, přemluvili zástupy a Pavla ukamenovali. Pak ho vlekli ven z města, protože mysleli, že je mrtev.