14. Když to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do zástupu a křičeli:
15. “Muži, co to děláte? I my jsme lidé stejné přirozenosti jako vy. Hlásáme vám evangelium, abyste se od těchto marností obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.
16. Ten v minulých pokoleních nechal všechny národy chodit po jejich cestách,
17. ačkoliv nepřestal sám sebe dosvědčovat tím, že činil dobro: dával vám z nebe déšť i úrodná období, vaše srdce sytil pokrmem a radostí.”
18. A těmito slovy jen stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly.
19. Z Antiochie a Ikonia však přišli Židé, přemluvili zástupy a Pavla ukamenovali. Pak ho vlekli ven z města, protože mysleli, že je mrtev.
20. Ale když ho učedníci obstoupili, vstal a vešel do města. Druhého dne vyšel s Barnabášem do Derbe.