46. Pavel a Barnabáš směle řekli: “Vám mělo být hlásáno Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.
47. Neboť tak nám nařídil Pán: "Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl k záchraně až na konec země."”
48. Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni k věčnému životu.
49. A Pánovo slovo se šířilo po celé krajině.
50. Židé však poštvali vážené zbožné ženy a přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je od svých hranic.
51. Oni proti nim vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia.
52. A učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým.