34. A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: "Dám vám svaté a věrné věci Davidovy."
35. Proto i na jiném místě praví: "Nedáš svému Svatému uvidět zkázu."
36. David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení Boží vůlí, usnul, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu.
37. Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu.
38. Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,
39. je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.
40. Střezte se proto, aby [na vás] nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích:
41. "Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat."”
42. Když vycházeli [ze synagogy], prosili je, aby jim o tom pověděli i příští sobotu.
43. Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti.
44. Příští sobotu se shromáždilo téměř celé město, aby vyslechlo Pánovo slovo.
45. Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat a rouhat se.
46. Pavel a Barnabáš směle řekli: “Vám mělo být hlásáno Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.
47. Neboť tak nám nařídil Pán: "Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl k záchraně až na konec země."”