20. Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"
21. Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?
22. Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněva uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?
23. A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,
24. totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?
25. Jak praví u Ozeáše: "Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,"
26. "a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého."
27. Izaiáš však volá nad Izraelem: "Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn,
28. neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi."
29. A jak to Izaiáš předpověděl: "Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni."
30. Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;
31. Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl.
32. Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu,