15. Mojžíšovi říká: "Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji."
16. Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.
17. Písmo praví faraonovi: "Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi."
18. A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.
19. Řekneš mi tedy: "Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?"
20. Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"
21. Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?
22. Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněva uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?
23. A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,
24. totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?
25. Jak praví u Ozeáše: "Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,"
26. "a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého."
27. Izaiáš však volá nad Izraelem: "Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn,
28. neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi."
29. A jak to Izaiáš předpověděl: "Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni."