10. Jeli však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti.
11. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [Ježíše] Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
12. Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili.
13. Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.
14. Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové.
15. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
16. Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží.
17. Jsmeli však děti, jsme i dědicové -- dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni.
18. Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena.
19. Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů--
20. neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal -- a má naději,
21. že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí.
22. Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu.
23. A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla.
24. V té naději jsme byli zachráněni; naděje však, kterou je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
25. Ale doufámeli v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí.
26. A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy.