1. Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se a přišel do svého města.
2. A hle, přinášeli k němu ochrnutého, položeného na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: “Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti [tvé] hříchy.”
3. A hle, někteří z učitelů Zákona si řekli: “Ten člověk se rouhá!”
4. Ježíš uviděl jejich myšlenky a řekl: “Proč smýšlíte ve svých srdcích zle?
5. Vždyť co je snadnější? Říci: "Odpouštějí se ti hříchy", nebo říci: "Vstaň a choď"?
6. Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět na zemi hříchy …” Tu řekne ochrnutému: “Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.”
7. A on vstal a odešel do svého domu.
8. Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich strach a vzdaly chválu Bohu, který dal lidem takovou pravomoc.
9. A když Ježíš odtamtud odcházel, uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: “Následuj mne!” Matouš vstal a následoval ho.
10. A stalo se, když byl Ježíš u stolu v domě, hle, přišlo mnoho celníků a hříšníků, aby stolovali s ním a s jeho učedníky.
11. Když to uviděli farizeové, říkali jeho učedníkům: “Proč váš Učitel jí s celníky a hříšníky?”
12. Když to [Ježíš] uslyšel, řekl [jim]: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
13. Jděte a naučte se, co znamená: "Milosrdenství chci, a ne oběť." Neboť jsem nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky [k pokání].”
14. Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a řekli: “Proč se my a farizeové [často] postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?”
15. Ježíš jim řekl: “Mohou svatebčané truchlit, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy se budou postit.
16. Nikdo nedává záplatu z neseprané látky na starý šat; taková výplň se totiž ze šatu vytrhne a trhlina se ještě zhorší.
17. Ani se nedává mladé víno do starých měchů, jinak se ty měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí. Mladé víno se dává do nových měchů, a obojí zůstane zachováno.”
18. Když jim to říkal, hle, přišel jeden z představených synagogy, klaněl se mu a řekl: “Má dcera právě zemřela; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít.”
19. Ježíš vstal a šel za ním i se svými učedníky.
20. A hle, žena dvanáct let trpící krvotokem přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu.
21. Neboť si říkala: “Jestliže se jen dotknu jeho šatu, budu zachráněna.”
22. Ježíš se otočil, a když ji spatřil, řekl: “Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.” A od té hodiny byla ta žena zachráněna.
23. Když Ježíš vstoupil do domu představeného synagogy a uviděl pištce a hlučící zástup,
24. říkal: “Odejděte! Vždyť ta dívka nezemřela, ale spí.” I posmívali se mu.
25. A když byl zástup vyhnán, vešel, uchopil její ruku a děvče se probudilo.
26. A zpráva o tom se rozšířila do celé té země.
27. Když odtamtud Ježíš odcházel, vydali se za ním dva slepci, kteří křičeli: “Smiluj se nad námi, synu Davidův!”
28. A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: “Věříte, že to mohu učinit?” Řekli mu: “Ano, Pane.”
29. Nato se dotkl jejich očí a řekl: “Staň se vám podle vaší víry!”
30. A jejich oči se otevřely. Ježíš jim pohrozil a řekl: “Hleďte, ať o tom nikdo neví!”
31. Oni však vyšli a rozšířili zprávu o něm po celé té zemi.
32. Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého démonizovaného [člověka].
33. A když byl démon vyhnán, němý promluvil. A zástupy užasly a říkaly: “Něco takového se v Izraeli nikdy nestalo.”
34. Ale farizeové říkali: “V moci vládce démonů vyhání démony.”
35. Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost [v lidu].
36. Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře.
37. Tehdy řekl svým učedníkům: “Žeň je velká, dělníků je však málo.
38. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.”