37. Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat.
38. Pak jim řekl: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.”
39. A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: “Můj Otče, jeli to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.”
40. Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: “To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu?
41. Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.”
42. Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: “Můj Otče, neníli možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musímli ho vypít, staň se tvá vůle.”
43. Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka.
44. I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu.