13. Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.”
14. Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím
15. a řekl: “Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?” A oni mu odvážili třicet stříbrných.
16. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal.
17. Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: “Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu velikonočního beránka?”
18. On pak řekl: “Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: "Učitel říká: Můj čas je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka."”
19. A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.
20. Když nastal večer, stoloval s Dvanácti [učedníky].
21. A když jedli, řekl: “Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.”
22. Velmi se rmoutili a jeden každý [z nich] [mu] začal říkat: “Jsem to snad já, Pane?”
23. On odpověděl: “Kdo se mnou namočil ruku v míse, ten mě zradí.
24. Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Pro toho by bylo lépe, kdyby se nenarodil!”
25. Juda, který ho zrazoval, na to řekl: “Jsem to snad já, Rabbi?” [Ježíš] mu odpověděl: “Tys to řekl.”