8. A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, kromě samotného Ježíše.
9. A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.
10. Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená "vstát z mrtvých".
11. A ptali se ho: “Proč učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?”
12. On jim říkal: “Nejprve opravdu přijde Eliáš a všechno obnoví. Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen?
13. Avšak pravím vám, že Eliáš již nejen přišel, ale také mu učinili, co chtěli, jak je o něm napsáno.”
14. A když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich veliký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou.
15. A hned všichni v zástupu, jakmile ho uviděli, byli velmi překvapeni; běželi k němu a zdravili ho.
16. I zeptal se jich: “O čem se s nimi přete?”
17. A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: “Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.
18. Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a strne. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.”
19. On jim na to říká: “Ach, pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.”
20. I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst.
21. Ježíš se zeptal jeho otce: “Jak je to dlouho, co se mu to stává?” On řekl: “Od dětství.