1. Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si učedníky a řekl jim:
2. “Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst.
3. A propustímli je hladové domů, zemdlí na cestě; a někteří z nich přišli zdaleka.”
4. Jeho učedníci mu odpověděli: “Odkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?”
5. Ptal se jich: “Kolik máte chlebů?” Oni řekli: “Sedm.”
6. Nařídil zástupu posadit se na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali; i předložili je zástupu.
7. Měli i několik rybiček; požehnal je a řekl, aby i tyto předkládali.
8. Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků.
9. [Těch, kteří jedli,] bylo asi čtyři tisíce. Pak je propustil.
10. A hned vstoupil se svými učedníky na loď a přišel do oblastí Dalmanuthy.
11. Vyšli proti němu farizeové a začali se s ním přít. Žádali od něho znamení z nebe, aby ho zkoušeli.
12. Hluboce povzdechl svým duchem a řekl: “Proč toto pokolení hledá znamení? Amen, pravím vám, tomuto pokolení nebude dáno žádné znamení.”
13. A opustil je, opět vstoupil [do lodi] a odjel na druhou stranu.
14. Zapomněli vzít chleby; neměli s sebou na lodi víc než jeden chléb.