27. Ježíš na ně pohleděl a řekl: “U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno.”
28. Petr mu začal říkat: “Hle, my jsme opustili všechno a následujeme tě.”
29. Ježíš říkal: “Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu,
30. aby nyní v tomto období nedostal stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku život věčný.
31. Mnozí první budou poslední a poslední první.”
32. Byli na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli. Opět si k sobě vzal Dvanáct a začal jim říkat, co se mu má přihodit:
33. “Hle, vystupujeme do Jeruzaléma; Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona a odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům.
34. Budou se mu posmívat, plivat na něho, zbičují ho a zabijí; a po třech dnech vstane z mrtvých.”
35. Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: “Učiteli, chceme, abys nám učinil, o cokoli tě požádáme.”
36. On pak jim řekl: “Co chcete, abych vám učinil?”
37. Oni mu řekli: “Dej nám, abychom se ve tvé slávě posadili jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.”
38. Ježíš jim řekl: “Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?”
39. Oni mu řekli: “Můžeme.” Ježíš jim řekl: “Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete křtěni.
40. Není však má věc, dát někomu usednout po mé pravici nebo levici, ale usednou tam ti, pro které je to připraveno.”