24. Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: “Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem?
25. Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, kdo nosí nádherné šaty a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.
26. Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.
27. To je ten, o němž je napsáno: "Hle, posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou."
28. [Amen,] pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší [prorok] než Jan [Křtitel]; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on.
29. A všechen lid, který ho slyšel, i celníci uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem.
30. Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu pro sebe, když se nedali od něho pokřtít.”
31. “K čemu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni?
32. Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: "Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste."
33. Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: "Má démona."
34. Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: "Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!"
35. Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.”
36. Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a zaujal místo u stolu.
37. Hle, v tom městě byla žena, hříšnice. Jakmile se dozvěděla, že je Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje.
38. A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je svými vlasy, vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem.
39. Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli: “Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.”
40. Ježíš mu na to řekl: “Šimone, musím ti něco říci.” On řekl: “Učiteli, řekni.”