12. [Petr však vstal, běžel ke hrobce, naklonil se dovnitř a spatřil jen plátna. I odešel domů v údivu nad tím, co se stalo.]
13. A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené [sto] šedesát stadií od Jeruzaléma,
14. a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo.
15. A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi.
16. Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali.
17. Řekl jim: “O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?” I zůstali stát zasmušilí.
18. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!”
19. I řekl jim: “Co to je?” Oni mu řekli: “To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem;
20. jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.
21. My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přes to všechno je to už třetí den od toho, kdy se to stalo.
22. Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky,
23. a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ.
24. A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.”
25. A on jim řekl: “Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci!
26. Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?”
27. A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno.
28. Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál.