41. Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se:
42. “Otče, chcešli, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.”
43. [Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho.
44. Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.]
45. A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí.
46. Řekl jim: “Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.”
47. Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.
48. Ježíš mu řekl: “Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?”
49. Když ti okolo něho uviděli, co se děje, řekli: “Pane, máme udeřit mečem?”
50. A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.
51. Ježíš však odpověděl: “Nechte toho!” A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej.
52. Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: “Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi?
53. Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty.”
54. Zmocnili se ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval.
55. Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi.
56. A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: “Také tenhle byl s ním.”
57. On [ho] však zapřel: “Neznám ho, ženo.”