29. “Nyní, Panovníku, podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji,
30. neboť mé oči spatřily tvou záchranu,
31. kterou jsi připravil před tváří všech lidí,
32. světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.”
33. Jeho otec a matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno.
34. Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: “Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno --
35. i tvou vlastní duší pronikne meč -- aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.”
36. A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta již byla velmi pokročilého věku; s mužem žila sedm let od svého panenství
37. a vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, postya prosbami sloužila Bohu dnem i nocí.
38. A v té hodině přistoupila, děkovala Bohu a říkala o něm všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.
39. A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
40. Dítě pak rostlo a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla s ním.
41. Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek velikonoc.
42. Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali [do Jeruzaléma], jak bylo o této slavnosti zvykem.
43. A když se po dokonání těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče zpozorovali.
44. Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.
45. A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.