3. Řekl jim toto podobenství:
4. “Kdo z vás, máli sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenalezne?
5. A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena,
6. přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: "Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila."
7. Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.”
8. “Nebo nějaká žena, která má deset drachem a jednu by ztratila, což nezapálí lampu, nevymetá dům a pečlivě nehledá, dokud ji nenalezne?
9. A když ji najde, svolá přítelkyně a sousedky a řekne: "Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila."
10. Tak, pravím vám, je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání.”
11. Řekl: “Jeden člověk měl dva syny.
12. Mladší z nich řekl otci: "Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá." On jim rozdělil majetek.
13. Po nemnoha dnech mladší syn všechno sebral, odešel do daleké krajiny a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
14. A když všechno utratil, nastal v té krajině veliký hlad a on začal mít nouzi.
15. Šel a přichytil se jednoho občana té krajiny, a ten ho poslal na svá pole pást vepře.
16. A toužil se nasytit lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával.
17. Tu přišel k sobě a řekl: "Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!