16. Ježíš jim odpověděl: “Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal.
17. Budeli někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvímli sám ze sebe.
18. Kdo mluví ze sebe, hledá vlastní slávu. Ten však, kdo hledá slávu toho, který ho poslal, je pravdivý a není v něm nepravosti.
19. Nedal vám Mojžíš Zákon? A nikdo z vás Zákon neplní. Proč mne usilujete zabít?”
20. Zástup odpověděl: “Máš démona! Kdo tě usiluje zabít?”
21. Ježíš jim odpověděl: “Jeden skutek jsem učinil, a všichni se tomu divíte.
22. Mojžíš vám dal obřízku -- ne že by byla od Mojžíše, nýbrž od otců -- a vy obřezáváte člověka i v sobotu.
23. Jestliže přijímá člověk obřízku v sobotu, aby nebyl porušen Mojžíšův zákon, proč se na mne zlobíte, že jsem v sobotu uzdravil celého člověka?
24. Nesuďte podle zdání, ale suďte spravedlivým soudem.”
25. Tu začali někteří z obyvatel Jeruzaléma říkat: “Není to ten, kterého chtějí zabít?
26. A hle, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Což opravdu vůdcové poznali, že je to Mesiáš?
27. Ale o něm víme, odkud je. Až přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je.”
28. Tu Ježíš, vyučující v chrámě, hlasitě zvolal: “Vskutku mě znáte a víte, odkud jsem? Nepřišel jsem sám od sebe, ale ten, kdo mne poslal a jehož vy neznáte, je pravdivý.
29. Já ho znám, neboť jsem od něho a on mne poslal.”
30. Chtěli ho tedy zajmout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina.
31. Mnozí ze zástupu však v něho uvěřili a říkali: “Když přijde Mesiáš, učiní snad více znamení, než učinil tento člověk?”
32. Farizeové se doslechli, že to zástup o něm říká; a tak velekněží a farizeové poslali strážce, aby ho zajali.