23. Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.
24. Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.”
25. Žena mu řekla: “Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.”
26. Ježíš jí řekl: “Já jsem to -- ten, který k tobě mluví.”
27. Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: "Nač se ptáš?" nebo "Proč s ní mluvíš?"
28. Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:
29. “Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?”
30. Vyšli z města a šli k němu.
31. Mezitím ho učedníci prosili: “Rabbi, najez se.”
32. On jim však řekl: “Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.”
33. Učedníci se mezi sebou ptali: “Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?”
34. Ježíš jim řekl: “Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo.
35. Což neříkáte: "Ještě čtyři měsíce a přijde žeň"? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni.
36. Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.
37. Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne.
38. Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.”
39. Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: “Řekl mi vše, co jsem udělala.”
40. Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.
41. A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo.
42. Té ženě pak říkali: “Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, [Kristus].”
43. Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje.