16. “Neboť tak Bůh miluje svět, že dal [svého] jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
17. Vždyť Bůh neposlal [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.
18. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.
19. Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
20. Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.
21. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.”
22. Potom přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.
23. Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni.
24. Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení.
25. Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem nastal spor o očišťování.
26. Přišli k Janovi a řekli mu: “Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem a o němž jsi vydal svědectví, hle, ten křtí a všichni přicházejí k němu.”
27. Jan odpověděl: “Člověk si nemůže vzít nic, neníli mu to dáno z nebe.
28. Vy sami jste [mi] svědky, že jsem řekl: "Já nejsem Mesiáš," ale "Jsem poslán před ním."
29. Ženich je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna.
30. On musí růst, já však se menšit.”