12. “Ještě vám mám mnoho co říci, ale nemůžete to nyní snést.
13. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít.
14. On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.
15. Všechno, co má Otec, je mé; proto jsem řekl, že z mého bere a vám to oznámí.”
16. “Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uvidíte, [protože odcházím k Otci].”
17. Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: “Co znamená to, co nám říká: "Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte" a "Odcházím k Otci"?”
18. Říkali: “Co znamená to, [co říká]: "Zanedlouho"? Nevíme, co mluví.”
19. Ježíš poznal, že se ho na to chtěli ptát, a řekl jim: “Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: "Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte"?
20. Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se změní v radost.
21. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk.
22. Tak i vy nyní máte zármutek; opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.
23. V té hodiněse mě nebudete na nic ptát. Amen, amen, pravím vám: Jestliže o něco požádáte Otce v mém jménu, dá vám to.
24. Až dosud jste o nic nepožádali v mém jménu; žádejte a dostanete, aby vaše radost byla úplná.”
25. “Tyto věci jsem vám pověděl v přirovnáních. Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, nýbrž vám budu otevřeně vyprávět o Otci.
26. V tom dni budete žádat v mém jménu, a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás.