18. Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.”
19. Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.
20. Mnozí z nich říkali: “Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?”
21. Jiní říkali: “Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?”
22. Nastal svátek Posvěcení chrámu v Jeruzalémě. Byla zima.
23. Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.
24. Tu ho obklopili Židé a říkali mu: “Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsili Mesiáš, řekni nám to otevřeně.”
25. Ježíš jim odpověděl: “Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.
26. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
27. Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
28. a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
29. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky [mého] Otce.
30. Já a Otec jsme jedno.”
31. Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali.
32. Ježíš jim řekl: “Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?”
33. Židé mu odpověděli: “Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.”