16. Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.
17. Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal.
18. Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.”
19. Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.
20. Mnozí z nich říkali: “Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?”
21. Jiní říkali: “Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?”
22. Nastal svátek Posvěcení chrámu v Jeruzalémě. Byla zima.
23. Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.
24. Tu ho obklopili Židé a říkali mu: “Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsili Mesiáš, řekni nám to otevřeně.”
25. Ježíš jim odpověděl: “Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.
26. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
27. Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou
28. a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
29. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky [mého] Otce.
30. Já a Otec jsme jedno.”
31. Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali.
32. Ježíš jim řekl: “Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?”
33. Židé mu odpověděli: “Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.”
34. Ježíš jim odpověděl: “Což není ve vašem Zákoně napsáno: "Já jsem řekl: Bohové jste"?