11. Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť "spravedlivý bude živ z víry".
12. Zákon však není z víry, nýbrž: "Kdo ty věci bude činit, bude v nich živ."
13. Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: "Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě."
14. To proto, aby k pohanům přišlo to Abrahamovo požehnání v Kristu Ježíši a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.
15. Bratři, po lidsku pravím: Už potvrzenou závěť člověka nikdo neruší ani k ní nic nepřipojuje.
16. Zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. Písmo neříká: "a potomkům", jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho: "a tvému potomku," a tím potomkem je Kristus.
17. Říkám tedy toto: Zákon, jenž byl dán po čtyřech stech třiceti letech, nemůže zrušit smlouvu již předtím právoplatně potvrzenou od Boha, a tak zmařit to zaslíbení.
18. Neboť jestliže je to dědictví ze Zákona, není již ze zaslíbení; Abrahamovi je však Bůh daroval skrze zaslíbení.
19. K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven skrze anděly rukou prostředníka.
20. Prostředník však není jen pro jednu stranu, Bůh však je jeden.
21. Staví se tedy Zákon proti [Božím] zaslíbením? Rozhodně ne! Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona.