10. Prosím tě za svého syna, kterého jsem zplodil ve vězení, za Onezima,
11. který ti byl kdysi neužitečný, avšak nyní je tobě i mně prospěšný.
12. Toho ti posílám nazpět, jeho, to jest moje srdce.
13. Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi místo tebe sloužil v mém vězení pro evangelium,
14. ale bez tvého souhlasu jsem nechtěl nic udělat, aby tvůj dobrý skutek nebyl jakoby z vynucení, ale z ochoty.
15. Snad právě proto byl pryč na chvíli, abys jej navždy přijal nazpět --
16. ne již jako otroka, nýbrž více než otroka, jako milovaného bratra. Je obzvláště drahý mně, ale tím víc tobě: i jako člověk, i jako bratr v Pánu.
17. Mášli mě tedy za společníka, přijmi ho jako mne.
18. Jestliže ti nějak uškodil nebo je ti něco dlužen, přičti to na můj účet.
19. Já Pavel jsem to napsal vlastní rukou: já to nahradím. Abych ti nakonec nemusel říci, že mi dlužíš i sám sebe!