1. Víme totiž, že budeli stan našeho pozemského přebývání zbořen, máme příbytek od Boha: ne lidskou rukou postavený, ale věčný dům v nebesích.
2. Neboť v tomto stanu sténáme a toužíme si obléci ještě i náš příbytek, který pochází z nebe.
3. Kdybychom pak byli i svlečeni, nebudeme shledáni nahými.
4. Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.
5. Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám [také] dal Ducha jako závdavek.
6. Jsme tedy vždy plni důvěry a víme, že dokud máme domov v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána.
7. Neboť chodíme vírou, ne tím, co vidíme.
8. Jsme plni důvěry a raději chceme odejít z tohoto těla a přijít domů k Pánu.
9. Proto se i horlivě snažíme, abychom se mu líbili, ať zůstáváme doma nebo odcházíme.