11. a jak také víte, jednoho každého z vás jsme napomínali, povzbuzovali a zavazovali jako otec vlastní děti,
12. abyste žili, jak je důstojné Boha, který vás povolává do svého království a slávy.
13. A proto i my vzdáváme neustále díky Bohu, že když jste od nás převzali slovo Boží zvěsti, přijali jste je ne jako slovo lidské, ale tak, jak tomu opravdu je, jako slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících.
14. Vždyť vy jste, bratři, napodobili církve Boží, které jsou v Judsku v Kristu Ježíši, protože i vy jste stejně trpěli od vlastních krajanů, jako i oni od Židů,
15. kteří zabili Pána Ježíše i [své] proroky a také nás pronásledovali; Bohu se líbit nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští.
16. Brání nám mluvit k pohanům, aby byli spaseni, čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv až do krajnosti.
17. Byli jsme, bratři, od vás na určitou dobu odloučeni, bylo to však jen tělem, ne srdcem; o to více jsme s velkou touhou usilovali spatřit vaši tvář.
18. Proto jsme k vám chtěli přijít, já Pavel víc než jednou, ale Satan nám v tom zabránil.
19. Kdo je naše naděje nebo radost nebo věnec chlouby, neli právě vy před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu?
20. Vždyť vy jste naše sláva i radost.