20. Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.
21. V Zákoně je napsáno: "Jinými jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat," praví Pán.
22. Jazyky nejsou tedy znamením pro věřící, nýbrž pro nevěřící, proroctví však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23. Když by se tedy sešel celý sbor a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?
24. Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.
25. Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: "Vskutku, mezi vámi je Bůh!"
26. Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, každý [z vás] má chvalozpěv, má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; všechno ať je k budování.
27. Mluvíli někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.
28. A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu.
29. Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují.
30. A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne.
31. Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.
32. Duchové proroků se podřizují prorokům,
33. neboť Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech shromážděních svatých,