10. Vždyť na světě je tolik druhů jazyků, a žádný není bez významu.
11. Jestliže neznám význam jazyka, budu cizincem pro toho, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem pro mne.
12. Tak i vy, poněvadž horlivě usilujete o duchovní projevy, snažte se,abyste se v nich rozhojňovali pro budování církve.
13. Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.
14. Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl je bez užitku.
15. Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat chvály i myslí.
16. Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, jak by mohl přítomný prostý člověk k tvému díkůvzdání říci "Amen", když neví, co říkáš?
17. Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován.
18. Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;
19. ale v církvi -- abych poučil i druhé -- chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.
20. Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.
21. V Zákoně je napsáno: "Jinými jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat," praví Pán.
22. Jazyky nejsou tedy znamením pro věřící, nýbrž pro nevěřící, proroctví však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.