14. Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
15. Kdyby noha řekla: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", nepatří snad proto k tomu tělu?
16. A kdyby řeklo ucho: "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu", nepatří snad proto k tělu?
17. Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich?
18. Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl.
19. Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo?
20. Je mnoho údů, ale jedno tělo.
21. Oko však nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě," ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás."
22. Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné.
23. A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a našim neslušným částem dáváme tím větší slušnost,
24. což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest,
25. aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly.
26. A když jeden úd trpí, trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním.
27. Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy.