13. Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14. Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15. Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16. Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17. Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18. Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19. Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20. Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21. Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22. Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23. Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.