62. Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63. Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64. Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65. Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66. A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67. Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68. Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69. A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70. A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71. Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72. Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.