53. Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54. Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55. Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56. Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57. Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58. Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59. Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60. Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61. Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62. Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63. Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64. Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65. Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66. A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67. Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68. Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69. A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70. A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71. Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72. Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.