1. Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3. V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4. Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5. Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6. I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7. Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8. Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9. Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?