20. Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
21. Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
22. Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
23. Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
24. Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
25. Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
26. Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
27. Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.