9. (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
10. Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
11. Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
12. Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
13. Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
14. Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
15. Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
16. Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
17. Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.