3. Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
4. Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
5. Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
6. I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
7. Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
8. Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
9. (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
10. Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.