11. Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
12. Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
13. Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
14. Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
15. Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
16. Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
17. Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
18. Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
19. A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
20. Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
21. A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.