4. Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5. Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6. Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7. Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8. Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9. Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10. A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11. Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12. Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13. Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14. Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15. Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16. S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17. Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18. I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.