10. A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11. Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12. Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13. Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14. Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15. Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16. S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17. Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18. I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19. Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20. Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21. Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22. Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23. Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24. Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25. Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26. Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.