8. Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
9. Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
10. Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
11. Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
12. U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
13. Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
14. Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
15. Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
16. V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
17. Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.