1. Přednímu zpěváku, žalm Davidův.
2. V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
3. Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
4. Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
5. Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
6. V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
7. Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
8. Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
9. Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
10. Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
11. Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
12. U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
13. Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
14. Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.