1. Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
2. Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
3. A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
4. Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
5. Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
6. Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
7. Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
8. Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
9. Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
Přečtěte si kompletní kapitolu Žalmy 137