1. Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2. Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3. Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4. Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
5. Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
6. Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7. Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8. Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9. Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10. Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11. I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12. A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13. A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14. O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15. Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16. Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.